Stanovisko k protiepidemickým opatřením uloženým na základě příkazu rektora VŠ

Rektor nejmenované vysoké školy vydal příkaz, v němž se uvádí: „Studenti jsou povinni mít účinně nasazen respirátor v průběhu výuky vyjma vzdělávací aktivity, jejíž charakter neumožňuje nošení ochranného prostředku (zejména tělocvik apod.).“ Současné mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN ze dne 27.10.2021 oproti tomu ze zákazu pohybovat se ve vnitřních prostorách bez nasazení respirátoru vyjímá žáky a studenty při vzdělávání, kteří sedí v lavici nebo jsou jinak usazeni (čl. I. odst. 2, písm. d uvedeného opatření). Má rektor VŠ pravomoc nařídit protiepidemické opatření nad rámec opatření Ministerstva zdravotnictví?

Postavení rektora VŠ je upraveno v § 10 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Blíže jsou jeho oprávnění, včetně oprávnění vydávat příkazy, upravena ve Statutu VŠ. Statut je podle § 17 zák. o vysokých školách vnitřním předpisem VŠ.

V § 95a a násl. zákona o vysokých školách jsou uvedena zvláštní oprávnění VŠ při mimořádných situacích. Ani v této ani v jiné části zákona o vysokých školách není rektorovi svěřena pravomoc nařizovat opatření na úseku ochrany veřejného zdraví. Taková opatření mohou nařizovat pouze orgány ochrany veřejného zdraví uvedené v zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

V čl. 4 Listiny základních práv a svobod se podává, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod a meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem. Statut VŠ je předpisem, který není zákonem – nemá všeobecnou právní závaznost a není primárním pramenem práva. Jeho obsah musí být v souladu se zákonem a jinými právními předpisy.

Co se týče nošení ochrany dýchacích cest, tato povinnost není přímo stanovena žádným zákonem. V rámci výkonu státní správy na poli ochrany veřejného zdraví bývá nařizována na základě zbytkového ustanovení § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví. Musel to však být až soud, který rozhodl, že takovou povinnost lze na základě daného ustanovení nařídit. Jestliže existovala pochybnost i o tom, zda pravomoc nařizovat nošení ochrany dýchacích cest má orgán ochrany veřejného zdraví, který je jinak na základě zákona přímo oprávněn vydávat opatření k ochraně veřejného zdraví, je vyloučené, že by takovou pravomocí disponoval rektor VŠ na základě interního předpisu.

Z výše uvedených argumentů lze vyvodit, že rektor VŠ nemá pravomoc nařizovat svým příkazem, aby studenti nosili ochranu dýchacích cest tam, kde jim to neukládá ani Ministerstvo zdravotnictví, coby ústřední orgán v oblasti ochrany veřejného zdraví prostřednictvím mimořádného opatření. Pokud tak rektor činí, jedná ultra vires.

Student má povinnost řídit se vnitřními předpisy své VŠ. Porušení vnitřních předpisů může být disciplinárním přestupkem, za nějž může být student postižen v disciplinárním řízení, včetně vyloučení. Vyžadovat, aby student beze zbytku plnil libovolné povinnosti, uložené vnitřním předpisem, však nelze. Pokud by mu totiž například vnitřní předpis VŠ přikazoval izolovat každého spolužáka s bílými teniskami, jednalo by se o povinnost uloženou v rozporu se zákonem, a student by tedy nemohl být postižen, pokud by takovou povinnost nesplnil. Jak bylo uvedeno výše, vnitřní předpisy VŠ musí být vydávány v souladu se zákonem.

Žijeme však v době, kdy se veškerý život podřizuje „boji s virem“ a nikdo nedokáže s jistotou říct, jak by soudy v dané věci rozhodovaly. S ohledem na postavení studenta je tedy na jeho zvážení, zda se rozhodne příkazu rektora VŠ vzdorovat a nést případné následky. Zde je třeba upozornit na skutečnost, že v případě vyloučení je sice možné domáhat se soudní ochrany, ale než soudy rozhodnou, může uběhnout i několik let, po které by student nestudoval a možná by i ztratil schopnost se do školy vrátit. Jsme přesvědčeni, že podobné příkazy rektorů vysokých škol jsou nezákonné a jejich neplnění tak nelze vynucovat ani trestat. V současnosti je však zejména na studentech, aby se chopili svých práv a zahájili jednání s vedením svých škol o tom, že je třeba vrátit se k vládě práva a rozumu. My budeme i nadále zveřejňovat naše odborná stanoviska, která by všem ostatním mohla pomoci.